Čtyři „zdravé“ potraviny, které tak zdravé nejsou

Čtyři „zdravé“ potraviny, které tak zdravé nejsou
17 Čvn 2015

Lidé a zvláště média vidí výživu velmi černobíle: potravina X vám škodí, potravina Y je zdravá. Tento pohled je ale daleko od pravdy. Některé potraviny jsou zdravější než jiné, ale na co je potřeba klást důraz, je kontext a nutriční přínos v závislosti na množství zkonzumované potraviny. I tak zdravá potravina jako je brokolice může mít škodlivé účinky, když jí sníte příliš mnoho.

Brokolice, stejně jako veškerá zelenina z rodu brukvovitých obsahuje látky, které mohou ve vysokých dávkách omezovat vstřebávání jódu a ovlivňovat hormony štítné žlázy. Pití nadměrného množství vody ředí množství minerálů v krvi a může vést k hyponatremii (nedostatku sodíku v krvi) nebo až ke smrti.

Cokoliv konzumované v nepřiměřeném množství může způsobovat problémy, nehledě na to jak „zdravé“ to je. Lidé dokáží konzumovat obrovské množství potravin, které jsou zdravé, ale dělají to v takovém měřítku, že to popírá myšlenku zdravosti.

Podíváme se na čtyři potraviny, které jsou považovány za zářné příklady zdravé výživy. Co je horší, tyto čtyři potraviny jsou právě příkladem toho, že všeho moc škodí.

Pšenice a lepek

Lepek je protein pšenice, žita, ovsa a několika dalších méně používaných obilovin. Je to lepivý protein a je to doslova to, co dává těstu jeho vlastnosti. Do pečiva se často přidává lepek navíc, aby se ještě vylepšila jeho textura.

Pečivo s bez lepku nebo s nízkým obsahem lepku je drobivější než klasické pečivo. Mnoho obilovin obsahuje lepek, ale pšenice je zdaleka jeho největším zdrojem.

Lidé trpící celiakií nemají na lepek toleranci. Celiakie je autoimunní nemoc, která vede k poškozování sliznice tenkého střeva při jeho konzumaci. To vede ke zhoršenému vstřebávání živin, ztrátě hmotnosti, průjmům, nechutenství a únavě.

Je jasné, že lidé s celiakií by se měli lepku vyhýbat, ale podobným problémům mohou čelit i lidé, kteří touto nemocí netrpí.

gluten-lepek

Případ citlivosti na lepek

Lidé s celiakií trpí nedostatkem vitamínu D. U dobrovolníků bez celiakie, kterým byla podávána strava bohatá na pšenici, došlo zvýšené spotřebě zásob tohoto vitamínu.

Ve vyspělých zemích je kolem 12% lidí citlivých na lepek a menší procento trpí přímo celiakií. Bohužel většina případů není diagnostikována. To je alarmující, protože citlivost na lepek je spojena s autoimunními onemocněními, rakovinou, neurologickými a dalšími problémy.

I když je procento diagnostikovaných jedinců malé, tak se odhaduje, že kolem 40% obyvatel západního světa má genetické predispozice pro rozvoj celiakie.  Ne u každého se však celiakie rozvine.

Mnoho expertů využilo této informace k vyhlášení boje proti všem obilninám, ale zase je potřeba trocha kontextu: lidé konzumují obilniny v různých formách již přes 100 000 let.

Proto není rozumné radit každému, ať se obilovinám kompletně vyhýbá, ale je dobré to s konzumací nepřehánět.

Lepší alternativou k běžnému pečivu může například být pečivo z naklíčeného obilí. Proces klíčení dělá pečivo lépe stravitelným a nutričně cennějším. Někdy bývá označeno jako „bez mouky“. Na to však pozor. Pečivo se nedělá z běžné mouky, ale pořád obsahuje lepek, takže je pro osoby s celiakií pořád naprosto nevhodné! Dalším plusem je, že se do těchto produktů dávají například i fazole, čočka a bezlepkové proso, takže celkový obsah lepku je menší než v běžném pečivu.

Běžné mléko

Mléko je zářným příkladem kontextu. Na jedné straně je konzumace mléka od krav, které se pásly na pastvinách dobrá věc. Na straně druhé je konzumace mléka od krav krmených kukuřicí, což už tak dobré není.

Jsou slyšet argumenty, že mléko bychom neměli konzumovat vůbec. Faktem je, že lidé začali konzumovat mléko před zhruba 10 000 lety. Některé kultury měly jídelníček založen na obrovském množství mléka a neobjevily se u nich žádné problémy s tím spojené.

Rozdíl je, že tradiční mléko bylo od krav, které spásaly trávu, měly pohyb, čerstvý vzduch a byly na slunci. Měly kvalitní život a tato kvalita se přenesla i do mléka.

 

Mléko od industrializovaných krav

Nyní se přesuneme do současnosti, kde je situace odlišná. Poptávka po mléku se za posledních sto let významně zvýšila a mlékárenský průmysl se tomu přizpůsobil.

Krávy se přesunuly z rodinných farem do obrovských hal, kde jsou krmeny kukuřicí (zejména v USA), stojí ve vlastních výkalech a jsou jim podávána antibiotika, která zabraňují nemocem způsobených konzumací kukuřice a nehygienickými podmínkami.

Nezapomínejme také, že jsou jim podávány růstové hormony k urychlení vývoje a zvýšení produkce mléka.

Krávám byl tradičně umožněn sezónní reprodukční cyklus a byly dojeny jen šest týdnů poté, co se jim narodilo tele. Dnes jsou krávy inseminovány jen několik měsíců po porodu, což může oslabovat jejich imunitní systém a snižovat kvalitu mléka.

A co je horší, také to způsobuje nárůst estrogenů v mléce, které pijete. Tyto estrogeny mohou podporovat růst několika typů nádorů a jsou spojeny s rakovinou prostaty, prsu a vaječníků.

Krávy, které se mohou pást na louce a mají sezónní reprodukční cyklus, mají v mléce výrazně méně estrogenů, v takových hladinách, které nikdy nezpůsobovaly problémy.

Krávy krmené kukuřicí mají v mléce mnohem méně omega-3 kyselin, konjugované kyseliny linolové a v tucích rozpustných vitamínů. Taková potravina se nedá považovat za zdravou, zvláště když si můžete vybrat lepší možnost.

Může trocha průmyslového mléka v potravě dělat problémy? Pravděpodobně ne. Je dobrý nápad pít litr průmyslového mléka denně? Na to si už odpovíte sami.

Malá tabulka vám dá perspektivu, jak moc se život mléčných krav změnil při přechodu z farem do průmyslových hal.

Život krávy v roce 1850

  • Volně na pastvě
  • Produkce mléka 25 litrů denně
  • Dojena 6 týdnů po otelení
  • Za rok nadojeno 150 litrů
  • Délka života 20 let do přirozené smrti

Život krávy v roce 2005

  • Ustájení na malém prostoru
  • Produkce mléka 30 litrů denně
  • Dojena 10 měsíců po otelení (a v průběhu další březosti)
  • Za rok nadojeno 9 000 litrů
  • Délka života 3-4 roky, pak jde na jatka. Maso z „použitých“ dojnic je nejlevnější formou hovězího.

Polynenasycené rostlinné oleje

Vědci konečně uznali, že nasycené tuky nejsou příčinou srdečních onemocnění, ale stále vyzdvihují polynenasycené tuky pro jejich údajnou schopnost snižovat riziko těchto onemocnění.

Výzkumy potvrdily, že nahrazení nasycených tuků nenasycenými snižuje hladinu LDL cholesterolu, ale s tím zároveň dojde ke snížení HDL cholesterolu, což mnoho lidí zrovna nepotřebuje.

LDL cholesterol – je považován za „špatný“, protože přispívá k ucpávání tepen a snižování jejich pružnosti. Sraženiny v zúžených tepnách mohou způsobit infarkt nebo mozkovou mrtvici.

HDL cholesterol – je považován za „dobrý“, protože pomáhá z tepen odstraňovat LDL cholesterol, který je v játrech rozložen a vyloučen z těla ven.  HDL cholesterol má čtvrtinový až třetinový podíl na celkovém cholesterolu v krvi. Zdravá hladina HDL může chránit proti infarktu a mozkové mrtvici.

Navíc existuje nadějná teorie, že špatný poměr omega-6 ku omega-3 mastným kyselinám přispívá k obezitě, kardiovaskulárním a jiným nemocem. Mnoho tomu vědců věří, ale stále nabádají lidi ke zvýšení příjmu nenasycených kyselin z rostlinných olejů, které mají velmi vysoké procento omega-6 a malé procento omega-3.

Lidé se vyvíjeli při dietě, která obsahovala poměry mezi 4:1 až 1:1 omega-6 ku omega-3. Tento poměr se v dnešní době zvýšil na 16-30:1 ve prospěch omega-6! Proč bychom tedy měli konzumovat ještě více omega-6 mastných kyselin?

Nadměrná konzumace omega-6 mastné kyseliny

Při pokusech na myších se ukázalo, že poměry omega-6 ku omega-3 v rozmezí 28-77:1 progresivně způsobovaly obezitu po tři až čtyři generace. U myší, které konzumovaly stejném množství kalorií při poměru 9,5:1, se obezita neobjevila.

My nejsme myši, ale je pravděpodobné, že nadměrný příjem omega-6 mastných kyselin může mít stejné účinky i na nás.

Omega-3 mastné kyseliny

  • Alfa-linolenová kyselina (ALA)
  • Eikosapentaenová kyselina (EPA)
  • Dokosahexaenová kyselina (DHA)

Omega-6 mastné kyseliny

  • Linolová kyselina (LA)
  • Arachidinová kyselina (AA)

 

Oleje z průmyslových plodin jako je slunečnice, kukuřice, světlice, bavlník či sója nejsou potraviny, jejichž podíl bychom měli v potravě zvyšovat. Tyto oleje nikdy nebyly významnou součástí lidského jídelníčku a začalo se to měnit až někdy před 50 lety.

Zajímavé na tomto jevu je, že téměř žádná z těchto plodin není bohatá na tuky. Zejména kukuřice. Ke koncentraci tuku a jeho přeměně na použitelnou formu musí být vystaven vysoké teplotě, zbaven gumy, rafinován, vybělen, zbaven pachu a dalších látek. Pak teprve dostanete čistý olej, který vám vydrží dlouho ve spíži.

Tyto oleje nyní postrádají polyfenoly, které poskytují ochranu proti oxidaci u lehce oxidovatelných nenasycených tuků.

Hlavní nenasycenou mastnou kyselinou je kyselina linolová, která je velmi bioaktivní. Je prekurzorem pro eikosanoidy, které ovlivňují rozvoj tukové tkáně, záněty a imunitu.

V dnešní době konzumujeme více linolové kyseliny, než kdykoliv předtím. Ta se nám ukládá v tukových tkáních a dokonce se objevuje její zvýšené množství v mateřském mléce.

Kyselina linolová má tu vlastnost, že se neukládá rovnoměrně v celém těle. Od roku 1960 se její procento v podkožním tuku zvýšilo z 8% na 16%. Máte někdo problémy se záněty?

Průměrný obyvatel západního světa získává 7-8% kalorií z omega-6 tuků, jejichž nadměrná konzumace je spojena s riziky rakoviny a v menším měřítku také se srdečními onemocněními. Když je konzumace omega-6 tuků omezena pod 4% kalorií, tak to má výrazně pozitivní efekt jak na výskyt, tak na rozvoj rakoviny.

Lidské tělo omega-6 mastné kyseliny potřebuje. Patří mezi esenciální mastné kyseliny, které si tělo nedokáže samo vytvořit, ale zvýšení jejich konzumace ke „snížení rizika“ kardiovaskulárních onemocnění je při současném složení jídelníčku hloupost. Tyto kyseliny mají v potravě své místo. Po tisíce let jsme je získávali z ořechů a živočišných zdrojů a ne z vysoce zpracovaných rostlinných olejů.

 vaha zena

Bez tuku, bez cukru, se sníženým obsahem tuku

Mnoho lidí se domnívá, že když si udělají pudink, který je bez cukru a bez tuku, tak dělají něco pro sebe. Je tomu tak?

Může obsahovat méně kalorií, ale z čeho je vyroben? Přečetli jste si někdy jaké ingredience takový produkt obsahuje? Jednou běžnou složkou u potravin „bez cukru“ je maltodextrin. Maltodextrin je polymer glukózy a i když to technicky není cukr, tak je to stále sacharid.

Takže váš pudink sice neobsahuje sacharózu, ale obsahuje složitější cukr maltodextrin.

Zdravé jídlo by mělo znamenat nutričně hodnotné jídlo. Náhražky cukru a tuku tyto požadavky nesplňují. Když si budete chtít dát zákusek, tak si dejte zákusek bez náhražek. Když si chcete dát zmrzlinu, tak si dejte opravdovou zmrzlinu. Ať to za to stojí.

Mají „nízkokalorické“ věci v jídelníčku místo? Samozřejmě. Měli byste je jíst pravidelně? To nedoporučujeme.

Dieta s minimálními škodami

Potraviny, které jíte pravidelně, jsou tím, co definuje váš zdravotní stav. Takže když jíte konzistentně dobře a občas sníte sýr se sníženým obsahem tuku, slunečnicový olej, běžné mléko nebo pečivo, tak budete v pořádku.

Těmto potravinám se nemusíte vyhýbat za každou cenu, ale vědomé snížení jejich konzumace bude mít pozitivní vliv na vaše zdraví.

O potravinách se nadá říci, že jsou dobré či špatné. Můžete mít ale dobrý či špatný jídelníček. S trochou zdravého rozumu se lze kvalitně stravovat bez zbytečných stresů, jestli jste náhodou nesnědli něco špatného.

Čtyři „zdravé“ potraviny, které tak zdravé nejsou
Ohodnoťte článek
Sdilet

redakce

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *